Když jsem si v roce 2013 koupila budovu bývalé fary v Zubrnicích, netušila jsem, že si kupuji dům s příběhem. Fara byla postavena v roce 1822, nechal ji postavit farář, filozof a spisovatel Vincenc Zahradník, který v Zubrnicích žil od roku 1820 – 1830. V chudé farnosti, v německé vsi v kopcích na konci světa, se ocitl v září 1820. Tehdy s pomocí svého učitele a přítele biskupa Hurdálka postavil naši faru. Je to světlá, pravidelná a logicky uspořádaná budova. Říkám o ní, že mi připadá nerozmařile přepychová. Ani přepychová možná není to výstižné slovo. Pradědeček byl architekt, a na počátku modernistické éry postavil v Praze několik domů, které se dostaly i do příruček. Moderní architektura je mi blízká, protože si nepotrpí na zbytečnosti a myslí přitom na člověka. Zubrnická fara Vincence Zahradníka nemá zbytečnosti. Dává člověku prostor. Necítíte tu tíseň ani pyšnou reprezentaci. Když jsem nechala prorazit zazděná okna, dům ožil světlem. Klasicistní geometrická fara žije z křížení a odrazů světla. Necítíte tíseň v prostoru. Proražením zazděných oken jako kdyby se vrátila myšlenka, pro kterou dům vznikl. Ráda bych, aby se široká veřejnost dozvěděla o Zahradníkově životě a díle, proto jsem na jaře 2017 vydala svou první knihu, která se zabývá jeho životem a dílem, a pak knihu z výběru jeho Bajek, které právě napsal na faře. Abych oslovila co nejširší veřejnost, začala jsem dělat malé přednášky ve stodole, kterou jsem proměnila v kavárnu a kde vytvářím stálou expozici Vincence Zahradníka. Vítejte!